TŘETÍM ROKEM VE SLUŽBÁCH KNÍŽETE LÁSKY….

4. března 2010 v 9:21 | Evžen Strouhal |  Demelova tvorba
Dobrý den vespolek! Po delší době se opět ozývám a přináším nový díl mého strouhalského seriálu, který se furt dokola vleče jak mexická telenovela. Jen ten happy end nějak schází a já mám nepříjemné tušení, že José Armando bude svou Isabelu hledat ještě hodně dlouho.
Můj nový příběh sepisuji v ztemnělém pokoji a jediná holka, která je ode mě vzdálená méně než 5 metrů mi stejně nikdy nedá. O kus dále hledí do zdi jeden z mých spolubydlících mužského rodu, kterému Evžen už dávno překroutil mozkové závity do tak šílených rozměrů, že tento Gordický uzel by nepřesekla snad ani Taťána Kuchařová. Dál už se nachází jen prázdná kuchyně s dřezem plným neumytého nádobí, na kterém už dávno raší květy nejrůznějších plísní. A právě tento dřez, ráj listerie a podobných potvor, se asi nejvíce podobá mému poslednímu období, trvajícím od září roku 2009 po počátek března 2010. Opět jsem totiž musel několikrát spolknout hořkou pilulku v podobě hořkého odmítnutí.
Můj podzim, třebaže co se týče počasí docela pěkný, se táhl jak těžká opona. Hlavou se mi proháněly myšlenky těžké jak stádo slonů až sem z nich dostával migrénu jak Bartošová před vystoupením. Pak přišly plískanice a paradoxně se můj duševní stav v tomto depresivním počasí zlepšil. Návštěvy s- baru bývaly hlučnější a delší a do repertoáru písní na karaoke jsme zařadili i známou antistrouhalskou hitovku ,, Pýtal som si prvý raz '''. Ta se však silně minula účinkem, neboť dámské osazenstvo podniku se na nás při našem pěveckém vystoupení dívalo jak Dolejš na zmuchlanou tisícovku. A pak přišly Vánoce….. Svátky klidu a míru říkáte si. S mírem a klidem se ale dostavila též apatie a s ní se začaly intenzivně vracet staré rány. Začalo pro mě období, kdy se mi noc co noc zdály takové noční můry , že scény z Vřískotu byly proti tomu jen vyprchanou limonádou. V této apatické náladě a silně rozladěný jsem odmítl pozvánku na Silvestr u Kaspiho a jel sem s rodiči raději na zasněžené Hutisko, kde sem chtěl prožít klidný Silvestr bez humbuku. Možná by bývalo lepší kdybych zůstal doma.
Okolo půlnoci jsme totiž byli navštívit menší silvestrovskou párty naproti v penzionu. Po obligátním Mušketýru jsem seznal, že většina osazenstva sálu jsou lidé, kteří jedou minimálně páté gumy. Až na jednu….SLEČNU!! Zaslintal sem jak Somálec při pohledu na Zašovskou klobásu a jal se činit. Vypadalo to dobře, slečna byla příjemná a družná. Vše bylo v cajku až do chvíle ,kdy jsem se zeptal, kde bydlí ( chtěl sem vědět jen město, ne celou adresu) . S výrazem Čunka při předání milionového úplatku mi řekla, že na Kypru. Následoval hodinový monolog o kvalitách jejího přítele a o krásách orientálců. Mozkové závity se mi točily jak pedály Orbitracu, ale za živého boha sem nemohl najít žádný způsob, jak nadhodit jiné téma. Nakonec mě z Evženova sevření vysvobodil ten nejméně pravděpodobný člověk. Rakušan Hermann se sprškou sprostých slov v němčině vylil své manželce šampaňské na hlavu. Během vteřiny ve mně vzkypěla krev jak býkovi, kterému zamáváte před hlavou rudým praporem a do nozder mu ještě návdavkem vysypete celou pepřenku. Rakušan jakoby vycítil nebezpečí a než si ho kdokoli stačil všimnout, zmizel ve dveřích. Zbytek silvestru pak pomalu upadá do směsi mírné opilosti, zklamání a silného vzteku. Nový rok byl chmurný, stejně jako zbytek ledna, kdy jsem jako absolutně neškodný invalida vstoupil do třetího ročníku bez invalidního vozíku v podobě nějaké ženy. Vše vyvrcholilo Valentýnem, kterým začalo mé nejhorší období za posledního půl roku co se duševního stavu týče. Tento stav trvá dodnes a já stále častěji vzhlížím nahoru k hvězdné obloze a ptám se, proč zrovna já…..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xavier Xavier | 5. března 2010 v 19:22 | Reagovat

jj obdobnou smůlu znám....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama