Září 2009

Víno pro Páju

23. září 2009 v 20:40 | Evžen Strouhal |  Demelova tvorba
Pravděpodobně každému z vás se někdy stalo, že vaše usilovná snaha přišla vniveč. Stejně tak mě. Ovšem nebyl bych to já, aby se to netýkalo strouhání. Dnešní příběh bude takovým modelem toho, co mě postihuje už rok a půl.
Mohlo to být někdy v květnu. Stromy byly obsypány růžovo - bílými květy, vzduch voněl po Jadranu, po chodnících se proháněly spoře oděné děvčata a já si už plánoval, jak v následujících několika měsících zatočím s Evženem navždy. Jenže na zdánlivě modré obloze se brzy objevil mrak, celý černý, v podobě mojí strouhalské noční můry. Někdy na rozhraní zimy a jara jsem se seznámil s holkou, která se jmenovala Pája. Typická sympaťačka, která nezkazí žádnou legraci. Nutno říci, že v době našeho seznámení jsem byl opilý jak ruský tankista. Nicméně během dalších měsíců jsem s ní prošel několik akciček a proto jsem se začal domnívat, že by to mohl být začátek nového přátelství.
Posuňme se nyní do chvíle, kdy do předání vína zbýval jeden den. Tehdy jsem jel do přeplněným autobusem směr nákupní centrum Olympia. Se mnou jel jako obvykle kamarád Martin a oba společně jsme se mačkali v chodbičce autobusu jak sardinky v plechovce a byli jsme mokří jak cvičící Olga Šípková na kazetě pro nastávající maminky. Nehledě k tomu, že necelý metr od nás seděl nějaký dělník, který smrděl, jak když rozpáře policajta. Již během cesty jsme začali mít apokalyptické vize. Ostré sluníčko v kombinaci s těžko větratelným prostorem plným propocených lidí udělalo též své. Začal sem mít strach, že přítomnost dvou takových smolařů bude mít za následek zřícení střešní konstrukce Olympie na naše hlavy. K tomu ale nedošlo a my došli v pořádku do Hyperalbertu. V plánu jsme měli koupit si nové sluneční brýle a taky nějaký dárek pro Páju. Výběr brylků byl slušný, avšak na naše hlavy jak na potvoru žádné nepasovaly. A tak se u stojánku vystřídalo hned několik povědomých tváří z Bohnické psychiatrické léčebny, než jsme našli konečně ty pravé. Na řadu tedy přišel dárek pro Páju. Po krátké době jsem se nakonec rozhodl pro nějaké lepší víno. Nakonec sem koupil rosé od Jeana Paula Cheneta včetně dárkové taštičky a mohl jsem tedy jít k pokladně....A tak jsem následující den, kdy jsem v teplém květnovém dni stál na tramvajové zastávce a pozoroval vlnící se prdelky uvězněné v džínovině, odeslal Páji blahopřání k narozeninám a pozvání na kafe( ve vší počestnosti ) s tím, že jí předám dárek, který jsem předešlý den koupil v Olympii. Jako odpověď mi ale přišla zpráva , která se mnou nejdřív málem šlehla o zem jak mistr kung-fu a pak mi na hlavu vylila i kýbl s ledovou vodou. Zkrátka nemá čas a ani čas mít nebude. Evžen se tehdy smál, až se za břicho popadal. Takto teda ne, víno bylo pro Páju, tak ho taky Pája bude pít. Zavolal jsem tedy Pájovi a dohodli se, že příjde večer i s Martinem ke mě. Víno Pájovi opravdu chutnalo, i Martin se oblizoval, a poté , co jsme ho zapili i ruskou vodkou, nám bylo opravdu krásně. Pája jako Pája, nyní už bez rozdílů. Snad někdy v příštím životě...

Problémy vysokoškolského studenta

15. září 2009 v 17:30 | Evžen Strouhal |  Demelova tvorba
Jak jste si možná mnozí všimli, již delší dobu jsem tady na blog nepřispíval. Tato odmlka nebyla ani tak způsobena nedostatkem volných námětů, jako spíš osobní vytížeností a také nechutí se babrat ve svých problémech. Nicméně deprese, která mě jako obvykle postihuje zhruba dva týdny před začátkem školy, mi dodala chuť napsat opět nějaký článeček, po kterém vám možná bude lépe( pro ty co neví o co jde) a nebo taky hůře. Jako téma jsem si zvolil problémy vysokoškolského studenta 1.strouhalské skupiny( viz anketa). Je to téma poměrně depresivní, takže opět využiji zlehčovacích prvků.
Smůla, která mě provázela celým mým prvákem, byla srovnatelná pouze se smůlou jednoho mého kamaráda z 1. skupiny. Zatímco jsme si s kamarádem prožívali martyrium útrap strouhání a neskutečné smůly, vyskytoval se mezi námi ještě jeden člověk, hodný členství v 1. skupině. Ten, ačkoli mezi nás jasně patřil, sváděl všechny souhry náhod na fyzikální zákony a náhody a svým přemrštěným optimismem nás dostával často do varu. Jako příklad takových souher náhod uvedu pokus okopírovat si pár listů na následující hodinu. Asi 20 minut jsem čekal v řadě na kopírku, na sobě zimní oblečení a zpocený jsem byl jak Bekele po maratonu. Jakmile jsem se dostal ke kopírce, ta okamžitě vypověděla službu a odmítala cokoli zkopírovat. S plnou hubou výrazů nehodících se pro večerníček jsek odkvačil vrátit papíry a vztekle jsem odebíral k východu. Jen letmo jsem se podíval zpět k té kopírce, jak kdybych té bestyji chtěl ještě popřát ke sešrotování a ztuhl jsem hrůzou. Student, který šel po mě, si v klidu kopíroval papíry a kopírka jela jak Roman Kresta. ,,Do prdele aji s mopedem"!!!! A nebo z jiného soudku. Když chodím na jídlo do menzy, stačí mi, abych si na ISIC přes internet objednal jídlo a po pípnutí mi ho dají. Jednou jsem si řekl, že si dám pizzu. Celý natěšený jsem šel do menzy a pípl si. Kupodivu se nedělo nic, nikde mi nikdo žádné jídlo nepodával, jako bych tam nebyl. Když jsem upozornil kuchaře, zatvářil sem na mě, jak kdybych přiletěl z marsu a chtěl po mě, abych si pípl. Když jsem mu řekl, že jsem si již pípnul, zatvářil se jak Rath po návštěvě ředitele Thomayerovy nemocnice. ¨,,Je mi líto, ale já nic neviděl, takže nic nemáte". V tu chvíli jsem si slíbil, že půjdu na mítink ČSSD se nažrat socanských předvolebních koblih. Někdy se toho sejde mnoho a takových 15 totálních ,,náhod" dokáže vyvézt z míry kdekoho. A mě to vytáčí opravdu mimořádně, vzhledem k tomu že jsem cholerik a vzhledem k tomu, že se tohle děje již příliš dlouho.....jak jsem již před několika měsíci psal, strouhalství je choroba, které se nejde jen tak zbavit. A pokud se jí opravdu hodně rychle nezbavím, tak.......si nechám zavést do bytu pornokanál :D