close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jak jsem vraždil mšice

20. dubna 2009 v 12:47 | Evžen Strouhal |  Demelova tvorba
Můj život se poslední dobou točí kolem jistého stereotypu, jehož střed se nachází obvykle někde mezi sobotou a nedělí, kdy trávím čas na chalupě v Hutisku s rodiči. Vzhledem k tomu, že okolo chalupy leží poměrně rozlehlý pozemek, je mou pracovní náplní většinou práce na zahradě jako sekání trávy, hrabání trávy, rozhrabávání krtinců a sazení stromků. Nejinak to bylo i tento víkend. Jako vždy z jara, když se začnou zpod pupenů drát listy, vyrojí se okamžitě také havěť, která si na nich pochutnává. Vždycky to probíhá stejně. Mama obejde zahrádku a při bližším pohledu na ovocné stromky je vždycky překvapená jak Sandokan na Kolibě, že je teprve duben a už jich je tam tolik. Při pomyšlení, že by mohlo být na podzim míň jablek se zděsí jak Serjoža před rusalkou a vykulenýma očima prohledává dvorek, hledaje osoby, jež by je tohoto problému zbavily. Ty nakonec našly lehátko, na kterém sem se opaloval, takže se o minutu později nade mnou skláněla jak Krakonoš nad Krkonošema. Chvíli jsem se snažil hrát pytel s pilinama,ale asi sem moc přesvědčivě nevypadal, protože mě mokrou rukavicou pleskla přes pysk a že prej mám jít do dílny pro sračkolín a stříkat stromky proti mšicím. Toš co sem měl dělat. Nasraný jak Messner po výstupu na Soláň jsem šel do dílny a pečlivě míchal tu chemikálii do postřikovače. Pak sem ju natlakoval a šel stříkat stromky. Občas sem očkem koukl na mamu jak leží na lehátku, kde jsem předtím ležel já a spokojeně sleduje shrbená záda nás pracujících. Ne že bych si na její pokusy o zavedení feudálního pořádku nezvykl, ale přecejenom jsem v nitru cítil, že tato neděle bude přecejenom delší, než jsem si přál. A taky že ano! Jakmile jsem vystříkal stromky, dostal sem do ruky novou flašku postřiku a že prej mám stříkat na jahody, rybízy a angrešty. Toš to víte, že jsem vrčel jak rotvajler,ale šel sem. Nakonec mě čekalo ještě zalévání padesáti metrů záhonů, takže když jsem skončil, měl sem jazyk vyplazený jak sousedův labrador. Ještěže má přítí týden mama oslavu narozenin a nebudu muset dělat nevolníka, protože budu dělat rodině taxikáře. No ale když si uvědomím, jak ty oslavy obvykle probíhají, tak vás tu v neděli asi bude čekat pěkně depresivní článek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama