Jak jsem hledal rum

8. dubna 2009 v 21:39 | Evžen Strouhal |  Demelova tvorba
Jak se občas některým z vás možná stává, po větších oslavách a bujarých večírcích nám často chybí informace o některých okamžicích oslavy. Obvykle se jedná o okamžiky, které byste ale druhý den potřebovali vědět, protože v nich často naslibujete hory doly nebo něco někam schováte, a druhý den ani nevíte, že jste si to schovávali a co jste to vůbec slibovali. Kamarádi, kterým jste něco naslibovali, se pak domáhají splnění slibů, zatímco vy na ně hledíte jak Frolo přes plexisklo trestné lavice a nechápete, co po vás proboha chce. Při těchto nepříjemných chvilkách si vždycky slibujete, že se příště budete v alkoholu krotit,ale nakonec se na příští oslavě znova ztřískáte jak Jelcin před vystoupením na Rudém náměstí. Ale pryč od obecností a rovnou ke konkrétnímu příběhu. Ten se odehrál někdy v únoru letošního roku. Tomu celému předcházela domluva s mým spolužákem za základní školy, Béďou, že si koupíme v hypernově nějaké pití a půjdeme sednout na schody před školu na Ohradě. Zřejmně jsme si tehdy chtěli připadat jak členové Gringsovy polární výpravy, protože venku bylo přes půl metra sněhu a vánice, jakou nepamatují ani na Kamčatce. Ve chvíli, kdy jsme vyšli z tepla supermárketu zpět do pravé ruské zimy, ozval se můj telefon, kde mi bratránek sděloval, že Wáclaw má v Jablůnce volného fleka a zve nás. Vydali jsme se tedy na vlak a během několika minut jsme byli v Jablůnce. Zavolal jsem tedy wáclawowi, aby nás navigoval ke svému domu. Ten místo navigace začal do telefonu trylkovat, že nečekal že přijedeme tak brzo a že má ještě rodiče doma. Nakonec slíbil, že nás vyzvedne na zastávce. S úsměvem přimrzlým na tváři ne zcela úplně mrazem, jsme si šli sednout do čekárny. Tam se nás ujal párek feťáků a celých dvacet minut se dožadoval loku vodky, na což si upřímně vybrali špatné dárce. Každou kapku z své lahve totiž nalijeme do vlastního hrdla. S výrazem hodného opilého kozáckého setníka jsem feťáka odbyl.
Po chvíli se konečně objevil wáclaw a my se vidali k jeho domu. Tam se nakonec sešla příjemná partička lidí včertě bratránka a rychlopivka, jež autem ve vánici dovezla až k domu rychlopivkova sestra. Po vypití vodky jsme se odebrali k autu, která řídila rychlopivkova sestra a po minutě se do něj nasoukali. Pak se staloi ale něco, co otřáslo celým večerem a z rutinního večera se stal neobvyklý. Při odchodu s wáclawowa baráku jsem si totiž myslel, že pro dnešek párty skončila. Jaké bylo ale moje překvapení, když batránek vytasil další rum a my začali dělat kolečka za jízdy v autě, vyjímaje pouze řidičku. Nebýt toho, že na Vsetín je to z Jablůnky kousek, párty by jistě vesele pokračovala, nicméně bylo třeba vystoupit. Než jsem vystoupil, sebral sem si zbytek rumu pod pažu a Béďa si vzal zase lahváč, jehož klepáním na okno spolujezdce se snažil vyťukat morzeovkou S.O.S. Dále již oficiální paměť končí a začínají spekulace. Jisté ovšem je, že domů jsem s rumem nedošel, stejně tak Béďa si nepamatoval, ani že měl vůbec lahváče. Zkrátka druhý den ráno, když jsem hledal rum, abych jeho zbytek dal do fondu rychlých píp k následnému vypití, nikde nebyl. Při hledání jsem se podíval i za skříňku a mě se oči protočily jak Čerepanovovi po inkfartu. Na zemi za skříňkou ležely dvě plné láhve vodky, o kterých jsem nevěděl. Doteď zůstává otázka, jestli jsou ony dvě láhve pozůstatkem nějaké minulé akce, nebo se ve mě probudil cit pro obchod a já je někde cestou vymnil za poloprázdný rum. Otázka zůstane nejspíš nevyřešena, neboť některé paměťové procesy nelze zvrátit a to co nebylo do mozku zapsáno, zůstane spekulací. Na uzávěr bych chtěl říci, že jsem tento nevšední příběh psal při poslechu alexandrovců, odtud ty ruské motivy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 xavier xavier | 9. dubna 2009 v 11:02 | Reagovat

ty voe buby řvu smíchy!!!! xDDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama