close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Dvakrát nevstoupíš do stejného hovna. A nebo jo?!

11. dubna 2009 v 12:31 | Evžen Strouhal |  Demelova tvorba
Snad asi každému z nás se někdy podařilo šlápnout do psího extrementu, jež vám spolehlivě vyplní vzorek vaší podrážky. V lepším případě to zjistíte zavčasu a stihnete svou botu vyčistit v trávě či sněhu dříve, než vás na ni začnou upozorňovat kolegové a než na vás vyletí šéf, celý rudý jak slávista na Stodolní, a s nelidským řevem se vás ptá, co jste mu to zanechali na ručně tkaném koberci z Turecka. Nicméně psi nejsou jediní, jejichž lejna je možné v krajině nalézt. Pro mě skutečně šokující případ se vyskytl přede dvěma lety, kdy se u nás v přízemí před výtahem vysral místní bezdomovec. Po celé dva dny pak obyvatelé našeho domu obcházeli tuto hroudu těžko identifikovatelné páchnoucí směsi velkým obloukem. Nakonec si na úklid najali firmu, která tento ráj hmyzu odklidila. Ale nyní vám napíši něco o dalších z mých delikátních příběhu, jež se mi přihodil někdy před šesti lety, když jsem se vydal na houby. Již po cestě do lesa se ozvalo temné bublání. Bohužel se nejednalo o vyvěrající pramen, nýbrž o reakci mých střev na řízek smažený ve dvacetkrát přepalovaném oleji. Takové řízky, které přezdívám Moguly, patřé mezi vyhlášené speciality mé babičky, jež vidí za každým rohem finanční krizi. Nicméně ve své oddysey za houbami jsem pokračoval, což se mi mělo později vymstít. Cestou zpět se totiž má střeva rozehrála jak Apocaliptica a já jsem byl nucen zakleknout připraven k palbě. Po důkladném odření zadnice lopuchem jsem se vydal dál. Bohužel již můj první krok mířil přímo do mého, sotva minutu starého, výtvoru. S výrazy, za něž by se styděl i opravář lesních traktorů, jsem proklel svět a odebral se domů. Tehdy jsem ovšem ještě nečekal, že se se svým lejnem setkám ještě jednou. Sotva dva dny jsem se totiž vydal na houby podruhé. Má cesta po předem vytyčené trase ovšem vedna i přes místo, kde byla položena past. Do ní jsem se opět nechal chytit, což už pro mě bylo opravdu moc. Naštvaný jak speleolog na konci jeskyně jsem se vydal domů a vztekle jsem při tom dupal jak ježek vábící samičku. Po příchodu domů mě čekalo čištění bot a vzteky jsem pak chroptěl jak Wimmer při čtení Bezručovy Ostravy až do večera. Proto šlápnete-li do psího lejna, věřte mi, že t není žádná náhoda, ale šlápnout dvakrát do vlastního, to už vyžaduje řádnou dávku smůly, jíž může mít jediče člověk se zvláštní aurou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 galvins galvins | 14. dubna 2009 v 0:11 | Reagovat

:D a  kourva:D

2 Štanda Štanda | 19. dubna 2009 v 20:02 | Reagovat

Smíchy jsem se málem posral :-D

3 urbanarmy urbanarmy | 26. prosince 2009 v 22:30 | Reagovat

dobré bratře skoro sem se posral.

4 Marra Marra | 15. prosince 2010 v 13:14 | Reagovat

no tak to je naprosto luxusní, já se řežu, nechceš vydat nějaký sborník?:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama