Choroba jménem Strouhání

4. března 2009 v 18:13 | Evžen Strouhal, předlohou jsou dva looseři |  Demelova tvorba
Snad asi každý ve svém životě někdy zažil situaci, kdyby se najradši nechal zasypat jak štajger, když už prostě smůla dosahuje takového vrcholu, že by ho už ani nepřekvapilo, kdyby ho ušlapala bezhlavá kráva. V takových situacích hledáme útěchu u přátel, skleničky, ve sklepě, v parku a nebo nikde. Jenže útěcha nepřichází, protože náhody se dějí stále, klidně vás srazí auto cestou ke kamarádovi, v láhvi piva bude záhadně obsažen louh, ve sklepě vás kousne tarantule, která včera utekla sousedovi z terária, v parku si sednete do mraveniště a doma na vás spadne strop. Naše psychika je ale poněkud vyčerpatelná a pokud podobný stav neuvěřitelného smolařství trvá píliš dlouho, skončímě jak Bohdalová na psychiatrii. Přinejlepším. V tomto článku bych se ale chtěl poněkud blíže věnovat jedné z projevu našeho looserství. Jedná se o strouhání, lidově nemožnosti navázat bližší kontakt s osobou opačného pohlaví. Vždy zde totiž platí až na vyjímky pravidlo, že když jsme zadaní, nabídky se jen hrnou a naopak když je třeba si najít novou známost, okolí vás přehlíží jak žigulíka na vrakovišti. Nikdo si přece nenasedne do autovraku, když se může svést nablýskaným fárem hned vedle. Celá ta ukrutná pravda vyjde najevo vždycky až příliš brzy, většinou stačí pouhé naší přítomnosti, aby se dotyčný objekt raději přesunul dál a nenechal nás kroužit kolem ,jak policajty kolem auta na zákazu zastavení. Takové těžké neúspěchy se nutně usí projevit na našem sebevědomí, které se momentálně nachází hluboko pod Mohorovičičovou vrstvou diskontinuity. Domů pak dorážíme se schlíplýma ušima jak technaři z Czechteku a bědujeme nad tím, že nám štěstí protéká mezi prsty jak polévka Somálskou lžičkou, zatímco se nám nějaká smaha směje jak Šemík, jací sme looseři a natěšený jak Dopita na druhou přestávku ,si vede tu fimrlinu, co nás dvakrát z každé strany pohladila přes ksicht, pěkně domů. A ačkoliv se snažíme byslet optimsticky, bohužel realita je jasná, strouhání jen tak nepřestane, pokud přestane někdy vůbec....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 duigha duigha | Web | 5. března 2009 v 16:31 | Reagovat

:D že já to znám

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama